Snídaně

Pokud Čechovi a dalším Středoevropanům v podstatě stačí chleba s máslem, Turek MUSÍ na snídaňovém stole najít MINIMÁLNĚ: nakrájená rajčata zalitá olivovým olejem a posypaná oreganem, papriky, olivy (nejlépe různě druhy), slaný balkánský sýr, tvrdý žlutý sýr a další druhy, bílý chleba, med, džem a samozřejmě pravý turecký čaj. To vše v typických malých společných miskách, protože v Turecku se typicky jí tak, že se utrhne malý kousek (většinou bílého) chleba a ten se namočí v požadované potravině – nic se nemaže.
Širším základem jsou míchaná vejce nebo volská oka se sýrem nebo s ovčím salámem, ovčí salám opečený na másle, dušená rajčata a papriky, okurky, papriky, petrželka a další zelenina, chalva a podobné sladkosti a také kaymak, stlučená smetana chuťově hodně podobná našemu máslu, který se polévá medem a nabírá kousky bílého chleba… Čím je ale nabídka pestřejší, čím více oči přecházejí, tím je turecký strávník spokojenější.¨
Čím je nabídka pestřejší, tím více cizinec žasne nad národem, který je schopen bez ohledu na jakákoli dietní doporučení typu dělené stravy ráno zkonzumovat neuvěřitelnou směsici chutí a druhů potravin, a to ještě stylem páté přes deváté. Úplný protipól Kanady:) Je s podivem, že to Turci přežijí, odráží se to ale na jejich figuře.
Správná turecká snídaně začíná až kolem 10-11 hodiny dopolední, proto by ji Češi měli považovat za brunch a jsou-li na snídani pozváni, mírně se ráno najíst na utišení největšího hladu. Vím o čem mluvím, protože už někdy v 8 nebo v 9 se cítím jak vyhladovělá vládkyně savany, což je čas, kdy se správná turecká rodina /samozřemě během dovolených a prázdnin/ ještě zdaleka ani neprobouzí.

Ještě sem zamotám i trochu filologie – slovo kahvaltı se vyvinulo z tureckého kahve altı = před kávou, neboť v osmanské kultuře se stalo zvykem něco pojíst před tím, než se pila dopolední káva.

Pravou tureckou snídani si samozřejmě vychutnáte nejlépe u někoho doma, špatné nebývají ani snídaně v restauracích, které se s jejich nabídkami a cenovou výhodností přímo předhánějí. Najdete je podle poutačů s nápisem kahvaltı (= snídaně) a na to, co snídaně všechno obsahuje, nejsou ceny kolem 10-15 lir nijak přehnané. Každá restaurace se navíc snaží nabídnout něco, co ostatní nemají.

Některé podniky se na snídaně přímo specializují, ať jsou to restaurace ve městech třeba s neopakovatelným výhledem na okolí, nebo vesnické „chatky“ s kuchyní a stoly rozmístěnými v příjemné zahradě plné umělých jezírek a potůčků. Na venkově se předpokládá, že v nabídce budou proslulá velikánská „vesnická rajčata“ s růžovým masem, úzké „vesnické papriky“ a všechno bude tak nějak výživnější.