CELÝ DÍL ZDE

10.12.2013 17:08

Děj začíná monologem Ibrahima,já mezi rájem a tmou,mezi nebem a zemí,já Ibrahim ...kterého roku 1536 zabili na konci měsíce ramadánu, ve spánku. Hurem stojí na terase a pozoruje odcházející cikánku,ta jí věštila z ruky,vidím krev sultánko,mnoho krve,hodně krve poteče v tomto paláci sultánko. Hurem :čí je to krev,mých dětí? Moje krev to nebude,já jsem Hurem,bude to krev mých vrahů, já neodpouštím. Sultán spí a pokračuje monolog Ibrahima :největší vrah člověka je jeho duše,děláš li chybu za chybou ona tě dostihne až procitneš bude už pozdě,je to krvavá hra. Mustafa dostává od sultána dopis aby se dostavil do paláce. Rustem paša se stal velkovezírem v divanu přijímá Barbarosu, ten doufá že do Manisy místo zemřelého Mehmeta bude poslán jeho oblíbenec Mustafa. Rustem mu odpoví že vládce pošle do Manisy toho který je jemu srdci nejbližší a ne toho kterého máš v srdci ty. Sultán ve svém pokoji sepisuje jmenování a dopis vkládá do krabičky kterou zapečetí. Hurem chodí tajnou chodbou v paláci do místnosti ze které slyší co se odehrává v divanu. Všichni sultánovi synové jsou zváni do paláce na slavnost sloření slibu Džihangia
janičářům. Sulejman se ptá Hurem jak se Džihangir chystá na slavnost, bojí se ,odpoví mu.Sulejman: ani nevíš jak mi bylo smutno když jsem se dozvěděl o jeho nemoci,Aláh mi seslal 4 krásné šehzade,za jaké hříchy nás bůh potrestal,proč vládce přeci nemůže mít takového syna,udělal jsem vše aby se uzdravil,já způsobil svému synovi nesmírnou bolest. Hurem: ne Sulejmane nesmíš se obvinovat,tvá láska dodávala Džihangirovi sílu,neodloučil jsi ho od ostatních dětí. Sulejman:já za to mohl Hurem až když jsem všepochopil a smířil se s tím jsem ho začal velice milovat, ale bůh mi sebral Mehmeta. Hurem : nepotrestal tebe Sulejmane,tebe ne. Džihangir se obléká na slavnost,prohlíží se v zrdcadle:co to je za život s takovým tělem. Mustafa přijíždí k Istambulu, cestu jim zahradí Janičáři,nikdo neví co se děje, Janičáři však skládají Mustafovi poctu a doprovází ho do hlavního města, nazávají ho sultánem Mustafou,Mahidevran je ráda že má syn tak velkou podporu armády .
Selim,Bajezid přicházejí s Mihrimah pozdravit matku. Mihrimah se bojí že Mustafa půjde do Manisy,Rustem ji ujištuje že to tak nebude,aga přináší Rustemovi zprávu že Mustafa přijel do Istambulu s tisíci vojáky. Mustafa se vítá s bratry,společně jdou pozdravit otce. Hurem s Mihrimah jsou přesvědčeny že za smrt Mehmeta je zodpovědná Mahidevran, Mihrimah jí slibuje že prolije krev kterou prolil její bratr a kterého nemohla matka pochovat. Ráno probíhá ceremonie slibu Janičářům,sultán věnuje synovi prsten: jsi šehzade můj syn nikdy na to nezapomínej. Džihangir není schopen slib složit,sultán mu pomáhá a slib dokončí za něj, předává mu meč princů. Mahidevran se přichází také na slavnost podívat,Hurem to nese s velkou nelibostí. Mahidevran řekne: neštastný šehzade, Aláh to vidí ,čí je to hřích,člověk by se rozplakal. Hurem: Jestli vidíš hříšného člověka Mahidevran,podívej se na sebe do zrcadla, moje ruce se nesmočíly v krvi dinastie. Gulfem se ptá co to znamená,Mahidevran jí odsekne: nic to neznamená. Džihangir se svěřuje matce: zklamal jsem otce,zapomněl jsem co mám říkat,stydí se za mne a vy určitě také. Hurem: nemůžeme se stydět za své dítě. Do paláce přivádí nové otrokyně,je mezi nimi i Italská šlechtična Cecílie,ta prosí Hurem aby ji pustila domů, nyní jsi majetek sultána Sulejmána a tak to zůstane odpoví ji.
Barbarosa je na audienci u sultána,přimlouvá se za Mustafu,je vám důstojným synem a zaslouží si být v Manise,Rustem vládce informuje že Mustafa přijel do města s tisíci vojáky. Selim s Bajezidem hrají matrak, hra však přejde v opravdový boj a překročí rámec hry,sultán vše pozoruje z terasy. Mahidevran přichází navštívit vládce s Mustafovou dcerou,říká že se očekává narození druhého dítěte a doufají že to bude syn snaží se vládce přemluvit ke jmenování Mustafy vládcem Manisy. Mihrimah se ptá matky koho si myslí že vládce jmenuje. Hurem: toho koho mu doporučím já. Bajezid má velké finanční problémy se kterými se svěřuje Mihrimah a Rustemovi,dluží 500000 akče a potřebuje matky pomoc,Mihrimah slíbí že se u ní přimluví. Cecílie se nechce smířit se svým osudem a v noci si střepem zrdcadla podřezává žíly,jedna z nových dívek to zjistí a volá o pomoc,prochází okolo Selim,poskytne jí pomoc a zavolají lékařku, když se probere řeknou jí že ji zachránil princ Selim,syn Hurem sultán u které prosila o propuštění a která byla otrokyní jako jsou oni a nyní je nejmocnější ženou říše. Sultán chodí navštěvovat s Abu Efendim Mehmetův hrob a ptá se jak se má s Manisou správně rozhodnout,už jsem rozhodl ale nevím zda jsou připraveni a správní osmané, záleží na tom budoucnost. Abu Efendi : ten trůn který jdte dal postavit nad hrob šehzade Mehmeta,mnoho jsem přemýšlel proč jste dal tento příkaz,proč ? Sultán : a našel jsi odpověd´? Abu : ano, zemřel kandidát kterého jste chtěl vidět na trůně,cesta ke rtůnu je vždy spojená se smrtí. Sulejmanův monolog: já Sulejman, 16 let jsem byl sanžakem Manisy,můj otec sultán Selim Chán zabil své bratry a svého otce sultána Bajezida,tak si vybojoval svůj trůn ,válkou sebral životy. Já Sulejman chtěl bych aby vše proběhlo bez války,aby bratr nezabíjel bratra,nechtěl bych se zostudit v očích své valide,se vším bych souhlasil jen aby se neprolila bratrská krev a moje děti nechtěl bych aby prolili svojí bratrskou krev,chtěl bych aby se sblížili, přemýšlej dobře Sulejmane,nechci být pčíčinou prolévání krve. Sultán předává Rustemovi krabičku ve kterém je jeho rozhodnutí,Rustem s ní míří do divanu. Zde čekají všichni Sulejmanovi synové. Hurem míří do tajné místnosti nad divanem vyslechnout rozhodnutí. Mustafa,Selim,Bajezid,Džihangir, čtyři sultánovi lvi, Mustafa-říká se že děti jsou odrazem svého otce, Mustafa-vyznačuje se spravedlností, Selim-je znám moudrým rozhodováním , Bajezid- je nebojácný bojovník a voják,Džihangir- intelektuál a učenec. Každý ze synů má v sobě vlastnost svého otce,dobrou i špatnou,nezáleží na tom kde žili,nyní je jejich osud v rukou jediného bratra a jestli budou žít záleží jen na něm. Rustem čte rozhodnutí: já sultán Sulejman jmenuji sanžakem Manisy šehzade Selima hazletrely,náš vládce tímto rozhodnutím prohlásil šehzade Selima následníkem trůnu.......