Roxelana

Haseki Hürrem Sultan (turecky Hürrem z perského خرم – ḫurram‚ radostiplná; známa také jako Roxelane – skythská žena, Roxelana, Roxolana, Ruziac nebo La Rossa – Rudovlasá); 1505 nebo 1506, Ukrajina – 17. dubna 1558, Istanbul) byla manželka tureckého sultána Sulejmana Nádherného, matka sultána Selima II.

Manželka vládce

Sulejman I., syn Selima I. Hrozného, byl jedním z nejznámějších tureckých sultánů. V Evropě ho nazývali Nádherný, v Turecku Kanuni (Zákonodárce) pro zavedení souboru zákonů, vytvořených na podporu zájmů feudálů a připoutání rolníků k jejich usedlostem, jež většinou těmto feudálům náležely; fakticky jeho zákony zavedly v Turecku nevolnictví.

Do sultánova serailu, resp. do jeho harému, zvaného «Bab-us-saade (Brána blaženství)», se Roxolana dostala jako prostá konkubína, záhy se však stala Sulejmanovou velkou láskou. Sultán jí dokonce věnoval své verše (byl básníkem a psal pod pseudonymem Muhibbi). Zakrátko dosáhla toho, že dosavadní sultánova žena Gülbahar (Rose Pranvere) přišla o Sulejmanovu přízeň, a po léta byla jeho jedinou ženou.Však Hurrem Sultan byla již čtvrtou ženou sultana, ale první právoplatnou v dynastii sultánů.

Podle zákonů islámu mohl mít sultán čtyři zákonité ženy a tolik souložnic, kolik byl schopen uživit. Podle tradice se však sultánové do Sulejmana I. neženili. Fakticky se Roxolana stala první oficiální manželkou Sulejmana I. Před svatbou, jež se uskutečnila v roce 1530, . Jejich prvorozený se narodil v roce 1521. Islámskou víru přijala ještě před početím syna.

Po oficiálním svatebním obřadu Sulejman pozvedl Roxolanu do pozice baš-kaduni, hlavní ženy. Nenazval ji jinak, než "Haseki" (Milá srdci) a "Hürrem (Radostiplná). Hürrem byla nejen zkušenou milostnicí, ale i inteligentní, zajímavou společnicí, skvěle se orientující v umění i státních záležitostech. Ve dnech odloučení – Sulejman za svůj život uskutečnil 13 vojenských tažení – si dopisovali vytříbenými verši v perštině a arabštině.

Roxolana, jedna z nejvzdělanějších žen své doby, přijímala zahraniční posly a vyslance, odpovídala na dopisy zahraničních panovníků, vlivných velmožů a umělců. Měla tedy pravděpodobně významný vliv na tureckou zahraniční politiku; zachovaly se její dva listy polskému králi Zikmundu Augustovi, v nichž vyjadřovala účast po smrti Zikmunda I. Starého. Existuje teorie, že relativně vlídná politika Sulejmana vůči Polsku měla svůj původ v Roxolanině vlivu, jež pociťovala stále silné vazby k rodné zemi.

Z její iniciativy (jako první ženy v Turecku) byla v Istanbulu postavena řada mešit, lázně a madrasy (náboženské školy), kromě Istanbulu pak i např. v Mekce, Medině a Drinopolu.

Potomci

V roce 1521 porodila Roxolana sultánovi Sulejmanovi syna Mehmeda; celkem porodila Sulejmanovi šest dětí – dceru a pět synů, z nichž jeden (Abdullah) zemřel v útlém věku.

• syn Mehmed (1521–1543)
• dcera Mihrimah (1522–1578) ∞ Rüstem Paša (1500–1561), turecký velkovezír
• syn Abdullah (1522–1523)
• syn Selim (1524–1574) – Sulejmanův nástupce jako Selim II
• syn Bayezid (1525–1562)
• syn Cihangir (1531–1553)

Svého vlivu na sultána využívala v mocenském boji o následnictví trůnu. Některé prameny jí přičítaly podíl na Sulejmanově rozhodnutí o popravě jeho nejstaršího syna Mustafy v roce (1553) a velkovezíra Ibrahima (1536). Okolnosti byly ale mnohem složitější. Hlavní příčinou Sulejmanova rozhodnutí bylo v obou případech zneužití pravomocí, které vedlo k destabilizaci osmanské říše a bylo odůvodněně považováno za velezradu. Tento vnitřní mocenský boj podporovaly tajně i některé zahraniční mocnosti (císař, Benátčané a Peršané). Je doloženo, že Ibrahim používal během perského tažení (1534-35) titul a pečeť "Sultán Ibrahim" a tajně jednal se zahraničními diplomaty. O okolnostech Mustafovy smrti viz Osudy potomstva.

Osudy potomstva

Syn Hürrem Sultan Mehmed zemřel na neštovice krátce potom, co ho Sulejman jmenoval místo Mustafy sandžakbejem v Manise (1543). Měl stejně jako Mustafa titul Následník trůnu.

Dceru Mihrimah Sulejman v roce 1539 provdal za sandžakbeje Anatolie, svého důvěrníka a vychovatele svých synů Rüstema Pašu, který se v roce 1544 stal velkovezírem. Po smrti své matky Hürrem převzala její roli a stala se otcovou rádkyní.

Syn Mahidevran Mustafa byl za velezradu na příkaz otce popraven. Stalo se tak v září 1553 ve vojenském ležení v údolí Ereğli u Konye. Mustafova tajná korespondence s Peršany s jeho pečetí a podpisem "Sultán Mustafa" je dodnes uložena v archivu Topkapı. Historické prameny dokládají také nezdařený pokus části armády sesadit a izolovat Sulejmana v Dimetoce a dosadit Mustafu na trůn.[4] Není jasné, zda Sulejmanovo rozhodnutí o popravě Mustafy ovlivnila i smrt jeho oblíbence, Hürremina syna Mehmeda, který zemřel za nevyjasněných okolností přesně o deset let dříve jako sandžakbej v Manise.

Bayezid zahynul v bojích o trůn se svým bratrem Selimem: s 12 tisíci svých lidí uprchl do Persie na dvůr šáha Tahmáspa I. a v Osmanské říši, jež v té době byla s Persií ve válečném stavu, byl považován za zrádce. Později Sulejman uzavřel s Persií mír a dohodl se s perským šáhem, že Peršané za 4000 zlatých mincí zabijí Bayezidovy spolubojovníky a jeho samotného i s jeho čtyřmi syny předají sultánovým vyslancům. Rozsudek smrti, který Sulejman nad synem vynesl, byl vykonán 28. listopadu roku 1562.

Syn Cihangir zemřel v roce 1553 na vrozenou vadu (křivice).

Nástupcem Sulejmana na trůně Osmanské říše se stal v roce 1566 Selim II., který ho ze všech jeho synů jediný přežil. Nazýván byl Selim Opilec. Selim poskytl stálou finanční podporu Mahidevran Sultan a dal pohřbít ostatky jejího syna Mustafy v mauzoleu komplexu Muradiye v Burse (Muradiye Camii).

Smrt

Roxolana zemřela ve spánku, služebné ji našli mrtvou v posteli 17. dubna 1558.