Turecká kolínská

Pokud jste ji v Turecku nikde nezahlédli ani neucítili, asi jste tam vůbec nebyli:).
Pravdou ovšem je, že po limónech a spoustě dalších esencí typicky vonící „kolínskou“ (turecké označení kolonya bylo převzato z francouzského eau de cologne a ještě předtím z názvu německého města Köln, kde byla vynalezena) - používají především sami Turci a turisté ji znají možná jen jako vonnou esenci vlhčených ubrousků. To neznamená, že vás historie tohoto tradičního prvku turecké kultury nebude zajímat!

Historie i současnost

Osvěžující parfémovaná toaletní voda je světově nejznámějším kosmetickým přípravkem všech dob. Původně se tato směs alkoholu, vody a různých vonných esencí (rozmarýn, květ pomeranče, bergamot, citron) používala k lékařským účelům, jako kapky při léčení zažívacích potíží, výplach úst, čistidlo na rány i masážní esence.

O vzestup tohoto přípravku se v 18. století zasloužila nová a sílící sociální vrstva bohatých měšťanů – buržoazie – jež se chtěla vyhnout těžkým parfémům používaným šlechtou a sáhla právě po kolínské. Její osvěžující vůně se stala synonymem čistoty a jednoduchosti.
Na osmanskou půdu se kolínská dostala za časů sultána Abdülhamida II (1876-1909), první továrna na kolínskou byla v Osmanské říši otevřena v roce 1882. Přípravek za posledních více než 120 let zlidověl a tradice nabídnutí kolínské hostům na umytí rukou nebo osvěžení je dodnes živá. S kolínskou se běžně setkáte i v dálkových autobusech, kde je nabízena po jídle nebo nápoji, v létě k příjemnému ochlazen tváře a rukou. Užívá se i z důvodů dezinfekce (ta je velmi často potřeba), i když podle výzkumů nezabíjí všechny bakterie.

I když se nejčastěji setkáte s nejrozšířenějším citronovým aroma, téměř každý region Turecka má svůj odlišný typ většinou podle toho, co se kde pěstuje.

Izmir proslavily kolínské „Zlatá kapka“, „Tajný květ“ a „Izmirské noci“, Antalya voní po ostrém pomeranči, Rize po čajové kolínské (jak jinak:), Düzce po ořešáku a tabáku, Trabzon má aroma lískových oříšků a ančoviček (uff, to je tak šílené, že se asi brzy vydám do nějaké prodejny na přivonění), Amasya jablečnou kolínskou, Isparta růžovou, Edremit a Ayvalik voní po květech oliv, Syndygy po pínii, Balikesir po bílé lilii a tak dále.

s„Cool water“ a jistě velmi romantická „Pět květů/Romeo“..

Roční spotřeba kolínské v Turecku se pohybuje kolem jedné klasické lahvičky (140 ml) na osobu, v roce spotřeba stoupá především v době svátků Ramaddánu.