Sulejman je jako většina vládců rázný a přísný, což bývá na téměř všechny své poddané, ale také velice milý a snad jako každý muž zamilovaný. U něho je to ale trochu jiné, poněvadž má žen spousty a nejedna nedokáže vydržet konkurenci.

Sulejman byl osmanský princ, jenž na začátku celého seriálu právě nastupoval na trůn po svém otci Selimovi. Má matku Ayse (Valide sultan) a dvě sestry, Beyhan sultan a její krásnější sestru Hatice sultan. Jel do paláce, kde již byla jeho matka a netrpělivě ho vyčkávala a pár dní poté přijela i jeho jediná žena Mahidevran s jeho do té doby jediným žijícím synem, jenž se jmenoval Mustafa. Před Mahidevran měl však ještě jednu ženu a ta se jmenovala Gülfem. A i když Sulejmana velice milovala, děti, které mu porodila, zemřely a on ji už nechtěl.

Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!

Sulejman se zamiloval potřetí a to byla osudná láska, která mu, ač se někdy vymkla z rukou, vydržela spousty let. Ta žena se jmenovala Alexandra a jako otrokyně si ho naprosto získala. Sulejman si ji hned nechal zavolat do své komnaty, a i když jim to nevyšlo, na podruhé už spolu zůstali celé dvě noci. Ji přejmenoval na Hürrem a užíval si s ní každou noc a to i když k němu měla jít Mahidevran.

Těsně před první výpravou Hürrem otěhotněla a po návratu se spolu šťastně shledali. Mahidevran, ale nebyla přivítána a z toho všeho vinila jenom Hürrem. Rozhodla se tedy konat po svém a několikrát se sultánovu milenku i jeho nenarozeného syna pokusila zabít, což se jí ani jednou nepodařilo.

Sulejmanovi se poté narodil zdravý syn a tomu dal jméno Mehmet. O přibližně jeden až dva roky Hürrem otěhotněla podruhé. Poté odjel sultán opět do války a zpátky se vrátil až po Hürremině porodu, kdy se narodila jeho dcerka. Po jejím narození se však k Mahidevraninému štěstí Hürrem odstěhovala na sultánovo přání pryč do starého paláce, kvůli vraždě, kterou však neměla na svědomí.

Po jejím návratu se Mahidevran chystala k sultánovi, ale sultán dal přednost Hürrem, kterou několik dní neviděl vůbec. V té noci také počali svého třetího potomka a tomu později dali jméno Selim po Sulejmanově otci. Sulejman se v té době taky zamiloval částečně do jedné otrokyně jménem Viktorie (Sadika). První noc jim to nevyšlo a druhou strávili až v paláci manžela sultánové sestry, kde sultán přespal. Kromě ní tu ale byla i Tanya, která byla k tomuto účelu výslovně sultánovi darována. Ale to už bylo na sultánovu oblíbenkyni Hürrem moc a Sulejmanovi udělala scénu, kde mu vyčetla všechno a hlavně všechny ostatní ženy, se kterými strávil noc. Sulejman se nahněval, ale Hürrem na to příliš miloval a raději poslal Tanyu pryč.

Sulejman s Hürrem poté počal další dítě. To se narodilo těsně před další vojenskou výpravou, která tentokrát vedla do Budína. Sulejman své dítě pojmenoval Beyazit a společně se svou armádou se chystali na výpravu, která však nezačala zrovna nejlépe. Sulejman byl zraněn, ale naštěstí z toho dobře vyvázl a úspěšně se vrátil do své země, kde ho jeho rodina a hlavně Hürrem přivítali.
 

Sulejman se po výpravě však seznámil ještě s jedním člověkem, který mu obrátil život naruby. Krásná kastilská princezna Isabella Fortuna ho očarovala, ale on ji ne. Nebylo to tím, že by nebyl pro ni dost hezký, ale Isabella byla zasnoubená s jiným mužem, kterého však „ zabili“. Sulejman princeznu políbil a nebral ohledy na Hürrem, kterou to trápilo. Snažil se jen si získat princeznu Isabellu pro sebe a později ji zařadil do svého harému, což velice Hürrem pobouřilo, ale nemohla se proti Sulejmanovi stavět. Dělala tedy jiné věci a dar z lásky od sultána darovala Isabelle, což sultána velice ponížilo.

Sulejman jednoho dne Isabellu hledal v jejím pokoji, ale nenašel ji. Nikde nebyla a jeho matka tvrdila, že zná viníka, lépe řečeno vinici a tou je sama Hürrem. Sultán si nechal Hürrem zavolat a málem ji uškrtil na své terase, ale nakonec jí odpustil. Způsobil tím však veliké problémy, ano, způsobil je tím, že nechal svou milovanou naživu.

Sulejman poté znovu odjel do války a neměl nejmenší tušení, co se v paláci děje, a že Hürrem jde o krk. Navíc tahle válka vyvolala všelijaké dohady, zda to bylo opravdu vítězství. Po návratu se sultán přivítal s Hürrem a už dávno nemyslel na Isabellu. Ale i on udělal menší chybu, když Hürrem dal svobodu a propustil ji z otroctví, už nebylo otrok. Myslel si, že jí tím pomůže (což se sice stalo), ale Hürrem toho jen využila. Večer, když ji sultán chtěl zavolat, mu sdělila, že společné lóže sdílet nebudou, poněvadž ona je svobodná žena, a kdyby s ním strávila noc, byl by to hřích. Ale něco jiného by bylo, kdyby si ji vzal za manželku…

To se stát nemohlo, a tak sultán za Hürreminu opovážlivost ji poslal pryč z paláce do lovecké vily, která byla daleko. Jednou tam za ní zajel, ale to jen kvůli nemocné Mihrimah. Sám si však musel přiznat, že mu krásná a milovaná žena chybí, i když se chovala, jak neměla. Nakonec ji Valide sultan zavolala zpět. Důvod byl však trochu jiný, než se Sulejman domníval. Dozvěděl se, že Hürrem byla přepadena a sám se vydal ji zachránit.

Sulejman cítil povinnost Hürrem chránit a rozhodl se k zakázanému kroku. Hürrem na oslavách obřízky dvou nejstarších princů zavedl na zahradu, kde jí poté ukázal pře okno místnost. A tam se právě děla svatba Sulejmana a Hürrem v zastoupení. Sulejman poté strávil s Hürrem svatební noc a nehleděl na protesty ostatních členů dynastie. Zanedlouho se narodil Hürrem další syn jménem Cihangir.

Hürrem byla v ty dny nejzranitelnější a navíc se sultán na dlouhou dobu vzdálil. Po návratu zjistil, že Hürrem byla popálena a Ibrahim, sultánův nejbližší přítel, mu to zatajil, ač to všechno věděl. Byl nahněvaný i na svou matku, která měla jeho novomanželku chránit, ale schválně dělala opak. Jeho matka dělala naprosto vše, aby Hürrem zničila a rozhodla se spolu s Mahidevran sultan oženit prince Mustafu. Ten se měl oženit se sultánovou příbuznou a sultán to chtěl schválit. Bohužel pro Mahidevran a bohudík pro Hürrem k tomu nedošlo, neboť se Mustafa zamiloval do jedné konkubíny jménem Efsun a ona s ním čekala dítě, které mít nesměla.

Sulejman si myslel, že je po problémech, ale nastala pro něj snad nejhorší doba, pohádal se s Hürrem, jeho syn onemocněl a následkem synovi nemoci upadl do bezvědomí i Sulejman. Dlouhou dobu se neprobouzel a zamíchal tak vztahy v harému. Jeho matka se obrátila zády k Mahidevran a pomáhala Hürrem. Sulejman doufal, že už ukončil nadobro to nepřátelství, ale tentokrát omdlela jeho matka. Nejenom to, dostala mrtvici a už se s ní zdravá neprobudila. Následkem zemřela o několik týdnů později.
Na Sulejmanovi zůstala jediná věc, kdo bude vládnout harému místo jeho matky?

První si úlohu vyzkoušela Mahidevran, jak kázala tradice, ovšem pomstychtivá a ambiciózní Hürrem se o to postarala raději sama. Mahidevran se zbavila pomocí intrik a sama poté na sultánovo přání nastoupila na „trůn“ jako nová Valide sultan.

Hürrem byla vždy jeho nejmilovanější manželkou a napsal jí i několik básní. A i když jejich láska několikrát klopýtla, vždy se opět oba k sobě vrátili a jejich láska neznala hranic.

(Zde končí 2. série a toto je poslední díl, který byl zatím nadabován)
 

Ve 3.sérii se sultán seznámí s krásnou otrokyní, která se jmenuje Firuze. Občas ji vídal, jak hraje na hudební nástroje a umí i krásně zpívat. Netrvalo samozřejmě dlouho a ona se stala jeho oblíbenkyní. Trávili spolu téměř každou noc snad až na jednu výjimku.


Sultán odjel na další válečnou výpravu, ze které se vrátil opět jako vítěz. Na noc po výpravě si zavolal Hürrem, neboť k ní stále něco cítil, ale ten cit vyprchával kvůli každé další noci s Firuze.


Bohužel se jedné noci dozví díky Hürrem, že Firuze je peršanka. Veliký nepřítel, ale sultán by ji zabít nedokázal, raději ji pošle pryč z paláce. Pro Firuze je to těžká chvíle, ale odplata jistě nadejde...
 

Potom, co Firuze odešla, patřila Hürrem k jeho nejmilovanějším. Po odchodu Firuze začal mít starosti ale s Ibrahimem. Ztrácel v něho důvěru, sice byl pořád jeho nejlepší přítel, ale měl pocit, že ho Ibrahim zrazuje. Ibrahim byl nakonec popraven. Jeho smrt ho velmi trápila a měl několik děsivých snů.

Další den poslal Ibrahimovo tělo k svojí sestře. Hatice plná smutku a nenávisti se vydala k sultánovi. Obviňovala ho, že zabil svého nejlepšího přítele, skoro bratra, navíc manžela své sestry (!) a následně se ho zřekla (stejně jako kdysi před léty Beyhan kvůli stejné události) Zůstal pro ní jen jako vládce.

Když se dozvěděl, že se Hatice pokusila zabít jeho zákonitou manželku Hürrem, poslal svoji sestru a její děti do vyhnanství do Manisy za Mustafou a Mahidevran. Jak se Hatice vrátila z Manisy, všelijakými důvody se snažila vyvolat vzpomínky na Ibrahima, nebála se použít i kruté slova, aby mu ublížila. Měl další problémy se svými dětmi, Selimem a Beyazitem, kteří se neustále hádali, ale i s Mustafou, protože konal za jeho zády a dopustil se mnoha chyb, které stálo jeho nástupníka skoro život.

Byl úspěšný v boji při Preveze, ve které bylo poraženo křesťanské loďstvo v čele s Andreou Doriou loděmi známého piráta Barbarossy Hayreddina Pasi. Sultán touto válkou si podmanil Středozemní moře.