Hürrem Sultan

Hürrem Sultan je hlavní postavou historického/romantického seriálu Velkolepé Století. Tento seriál ovšem není jediný, kde byla tato postava osmanské historie vyobrazena, kromě tohoto vznikl před léty i další seriál, který se ovšem jmenoval přesně jako ona, Hürrem Sultan. Velkolepé století je ovšem o mnoho let mladší, neboť to vznikalo v roce 2011, kdežto seriál Hürrem Sultan v roce 2003, kde ji ztvárnila herečka Gülben Ergen.

V tomto novějším seriále, který je tureckého původu (samozřejmě) ji ovšem hraje herečka původem z Německa, celým jménem Meryem Sarah Uzerli. Ta se v Německu narodila a také tam vystudovala školu, ovšem do menšího povědomí vícero lidí se dostala až po dostání role Hürrem Sultan.

V 1. Sérii z počátku byla jako každá jiná žena, ovšem nemohlo nikomu uniknout, že od středu 1. Série po velkou část 2. Série byla poměrně baculaté postavy.
Ve 3. Sérii je ale vidno, že velice zhubla.

Pozor: Následující část textu může obsahovat vyzrazení děje a osudu postavy!
 

Lze spekulovat o tom, jestli si tato postava zaslouží zlou nebo neutrální. O kladné nemůže být řeč, tolik špatných skutků ve svém životě udělala, ať už na popud svého podvědomí, které jí stále připomínalo křivdu a vraždu jejích rodičů, nebo stálou touhu po bezmezné moci.

Ale zase těžko říct, jestli si zaslouží zlou. Vražda jejích rodičů z ní udělala malou bestii, která toužila po odplatě, ale milovala své děti, dokázala být přátelská a dokázala soucítit, ovšem vše to záviselo na tom, jestli je kolem ní někdo, který by ohrozil její postavení.

Co se týče špatných činů, byla velice drzá, otrávila jedem svou nejlepší kamarádku, pokusila se zabít kastilskou princeznu, nahrála 2 „pokusy o vraždy“ tak, aby to všichni svedli na Mahidevran (u jednoho jí to vyšlo), zneužívala někdy svých pravomocí, byla přílišně arogantní a toužila vždy po kruté odplatě, popálila tvář dvou otrokyním (po té, co to samé ony udělaly jí), málem na chodbě uškrtila Fatmu Hatun a bylo toho mnohem víc … lze spekulovat, zda si ona tu zlou zaslouží, anebo podněty, které v ní tu mrchu vyvolaly jsou dostatečná omluva?
 

Hürrem byla naprosto výbušné, arogantní a pomstychtivé povahy. Byla schopna si udělat nepřátelé na všech stranách a se starými přáteli vést válku na život a na smrt. Z počátku byla její arogance přílišně přehnaná, neboť jako jediné se jí dařilo razit si cestu skrze sultánovu ložnici a závist ostatních jí dělala jen dobře. Byla prostořeká a nedbala na zákony a pravidla, což jí párkrát stálo málem život a vyhnanství.

Vzhledově není jasné, jestli byla krásná, nebo ošklivá dle historie, ale v seriálu ji zobrazili jako zelenookou a vysokou zrzku, která zaujala sultána svým neodolatelným šarmem a schopností přitáhnout pozornost.
 

Dle historie byla Hürrem už asi 4. ženou sultána Sulejmana. V seriálu však chyběla sultánova první žena, a tak byla přibližně 3. po Gülfem a Mahidevran. Celkem se jí narodila 6 synů a jedna dcera, jediná sultánova dcera. V seriálu ovšem druhého nejstaršího syna vynechali, a tak o Abdulláhovi zmínka není.

I když její syn nejstarší nebyl a na trůn neměl plné právo, byla to právě Hürrem, která se stala matkou nového sultána a to sultána   Selima II.   Sama zemřela v roce 1558, její syn sultán v roce 1574.
 

Hürrem – „Radostná“, je jméno, které dostala od sultána Sulejmana I. Jak už je uvedeno, v překladu jméno znamená „radostná“, nebo „ta, která činí šťastným“, díky svému vlivu na sultána, kterého okouzlila svým šarmem a vždy ho dokázala rozesmát, dostala to jméno.

Dříve ovšem její jméno bylo naprosto jiné a také se v Osmanské říši nenarodila. Pochází z Krymu (dnešní součást Ukrajiny), kde se narodila v jedné vesnici pravoslavnému knězi jako Alexandra La Rossa. S rodiči, sourozenci a svým milovaným snoubencem Leem žila poklidným životem, ovšem ani nedospěla, ale celý její život se jí obrátil naruby po vpádu osmanských pirátů a barbarů.

Vesnice byla vypleněna, její rodina povražděna a mnoho pohledných či možno užitečných dívek odvezeno do Osmanské říše, do Istanbulu. Mezi nimi byla i Alexandra La Rossa a její nejlepší kamarádka Maria. Obě spolu s dalšími dívkami byly přijaty do harému nového sultána (Selim I. zemřel a na trůn nastoupil jeho jediný syn, Sulejman I.) a na převýchovu na pravé konkubíny. Zatímco některé z dívek se se svým osudem smířily a jejich jediným cílem bylo přežít, některé byly více ambiciózní a začaly jevit zájem o zaujetí sultána. Alexandra byla naprosto výbušné a arogantní povahy, nenáviděla všechny, kteří „mohli“ za smrt její rodiny, ovšem zanedlouho si uvědomila, že celý život nemusí být otrokyně, tuto myšlenku jí podotkla Nigar Kalfa, služebná v paláci.

Alexandra si tedy uvědomila, že jí může čekat vyšší cíl a od té doby si byla vědoma toho, čeho chce dosáhnout. Stát se sultánovou manželkou.
 

Dá se říct, že první díl je právě to, co tu bylo řečeno a je zakončen Alexandřiným prvním zklamáním, svou přílišnou vychloubavostí si zkazila první možnost cesty „do zlaté komnaty“.

První setkání se sultánem zažila při jeho procházení vedle hlavního sálu harému, kde spala většina děvčat bez vyššího postu, než byla obyčejná otrokyně. Alexandra to zaimprovizovala tak, aby si jí dobře zapamatoval, a aby mu nedala jen tak spát. Překvapivě se jí to povedlo a další den byla vybrána jako hlavní tanečnice pro představení sultánovi. Ten jí věnoval pro tanci takový šátek, který jí zaručil vstup do sultánovy komnaty, což většinou znamenalo soulož, která mohla vést většinou k dalším dvěma variantám. Dívka byla ihned poté poslána zpět do své lože, anebo zůstala se sultánem i přes snídani, čímž probouzela ještě větší závist v ostatních, Alexandře se stala 3. varianta, kvůli sultánově ženě Mahidevran a matce jeho syna Mustafy se k němu nedostala a musela se zesměšněna vrátit do své lože, tím započala její válka s Mahidevran Sultan.

Další noc se jí konečně povedlo dostat se až k sultánovi a nezůstala u něj celou noc, nýbrž 2 celé noci. Možná by strávila v jeho komnatě i delší dobu, kdyby neměl sultán tolik povinností. Ovšem i přes ty dvě noci se stala jedna věc, Alexandra byla přejmenována na Hürrem, kteréž jméno si velice hlídala a důrazně všem připomínala, aby ji tak nazývali. Svou důrazností a drzostí si ovšem zavařila na několik dalších problému a ani milostný vztah se sultánem ji nedokázal ochránit před sultánovou matkou, která ji nenáviděla.

O pár dní později dostala smaragdový prsten, překrásný prsten s ohromným drahým kamenem, který probouzel nenávist a závist ve velkém množství dívek a byl předmětem mnoha sporů. Dokonce, což je důležité, měl tento prsten připadnout samotné Mahidevran, ale Hürrem byla pro Sulejmana lepší volbou, a tak ho přenechal jí. Tím ale podráždil už tak zdeptanou Mahidevran, která potratila 2. Dítě, které čekala a vinila Hürrem. Na chodbě, kde ji potkala při odchodu od sultána, ji surově zbila a potrestána nebyla. Tedy alespoň ne podle zákonů a pravidel.

Když už byl nátlak na Mahidevran poměrně silný, udělala sultánova matka Ayse jistý krok, rozhodla se v době nepřítomnosti svého syna Hürrem provdat za syna jednoho ze státníků. Hürrem byla v jednom ohni, šílela, že nedokáže přežít jiného muže, že miluje Sulejmana, a tak si vymyslela „lež“. Začala prohlašovat, že je těhotná a v jejím lůně je Sulejmanův syn (což ovšem byla pravda, ale ani ona sama to nevěděla). Ačkoli Ayse Sultan tuto možnost zapírala, vyloučit ji nemohla a nedobrovolně nechala Hürrem prohlédnout. Ta v očekávání, že za tu „lež“ ji popraví, málem omdlela překvapením, skutečně čeká dítě.
 

Ještě před narozením prvního dítěte se Hürrem přihodila nešťastná událost. Sulejman se vrátil z první výpravy a vítal se se svou rodinou, avšak jeho žena Mahidevran pro něj byla vzduch. Útok na Hürrem ho silně zasáhl, a když už nebyla Mahidevran vyhnána, potrestal ji tak, že si jí nevšímal. Tento trest byl pro ni snad ještě silnější, neboť místo toho, aby po válečné výpravě strávil nějakou chvíli s ní a malým Mustafou, nechal si zavolat Hürrem a daroval jí rubínový náhrdelník. Mahidevran, zdrcena tím, co se dělo, se neudržela a nechala Hürrem nalít do jídla silný jed, který nedal spát celému paláci po celou noc i den. Hürrem i dítě v jejím lůně málem zemřely a Mahidevran se opět vyhnula trestu, aneb popravě.
 

Jako první se jí narodil syn Mehmet. Po obtížném porodu však upadla v nemilost, neboť stále se nepoučila a byla prostořeká. Dovolovala si i na sultánovu matku a dítě jí bylo nejednou odebráno. Zanedlouho na to otěhotněla podruhé, což ovšem bylo pro ni zklamání, neboť porodila dceru jménem Mihrimah - „třpytivý měsíc“. Kdyby se jí narodil syn, měla by již o jednoho víc, než dosavadní hlavní sultánova žena Mahidevran.

Zanedlouho se stala v paláci vražda k jedné ženě, se kterou byla Hürrem na nožích. To byl jasný signál pro využití situace pro Mahidevran a Ayse Sultan, které Hürrem obvinily a sultán neměl jinou možnost, než ji poslat pryč do starého paláce do vyhnanství. Pověřil ovšem svého nejlepšího přítele, aby pokud možno zjistil Hürreminu nevinu (paradoxem je, že Ibrahim byl sice sultánův nejlepší přítel, ale ze všech nejvíc nenáviděl Hürrem). To se mu podařilo, ale i on sám se pokoušel napravit Hürremino chování. Tu další noc se stalo, že sultán hnaný touhou opět být se zrzavou kráskou, zanechal čekající Mahidevran a zašel do komnaty své druhé konkubíny, se kterou strávil noc a pravděpodobně v tuto noc byl počat syn Selim.

3. princ osmanské říše a 2. Syn Hürrem Sultan (titul Sultan si Hürrem nechala přisvojit už u Mihrimah, ovšem teprve u svého třetího dítěte jí tento titul nikdo neodpíral, neboť byla jako matka více princů více vážená) Selim se narodil v průběhu svatby sultánovy sestry Hatice Sultan a Ibrahima.
 

Ovšem už v té době měla Hürrem na krku další problém jménem Leo, její snoubenec z Krymu. Nezemřel (!) Ten svou snoubenku spatřil zrovna při momentu, kdy řekla sultánovi, že čeká jejich třetí dítě, ovšem ona si ho nevšimla a setkala se s ním až při večeři v Ibrahimově paláci. Její a Leův vztah byl nešťastný, nikdy nemohli být spolu, neboť kdyby se zjistilo, že Hürrem má/měla poměr s někým, kdo se ochomýtá kolem, bylo by jasné podezření, že spolu poměr stále udržují, čehož by využili všichni Hürremini nepřátelé, a tak se i stalo.

Ibrahim se o jejich bývalé lásce dozvěděl a hnán nenávistí k sultánově druhé konkubíně se rozhodl se jí zbavit jednoduše pomocí Lea. Z něho vytáhl všechny informace a jí a jemu dal poté na výběr. Podal jim misku s tureckými sladkostmi, které jim před očima polil silným jedem. Kdyby se to sultán dozvěděl, oba by byli popraveni a její děti, jakožto děti „hříšnice“, také. Hürrem se chystala se za ně obětovat, aby on i její děti přežily, ovšem již v té době byla počtvrté těhotná, a tak slzy tekly proudem. Ještě více ale plakala, když Leo se za ni obětoval a zemřel jí v náručí.
 

Zanedlouho před válečným tažením se jí v Edirne narodil 3. Chlapec, princ Beyazit, který zlepšil vztah mezi ní a sultánovou matkou. Hürrem se pomalu a jistě začínala chovat jako pravá sultánka a její chování zapůsobilo jak na Ayse Sultan, tak na Hatice Sultan, která se zrzavou Krymkou velice dobře vycházela. Zde se také opět setkala s Gülem, eunuchem, který jí od té doby věrně sloužil.
 

Když se sultán vrátil z války, seznámil se s princeznou Isabellou, kterou osmanští piráti unesli. Z počátku byla pouze zajatec, později host (Hürrem ji začala nenávidět, každá půvabná žena v sultánově blízkosti byla pro ni nebezpečím) a ve finální fázi se stala jeho milenkou, i přes svůj počáteční odpor. S Hürrem vedly veřejné války a do nich se zapojila i Mahidevran s Ayse Sultan, které opět naplno pocítily nenávist k Hürrem a možnost ji zneškodnit.

Hürrem proti Isabelle využila i jedů a různých intrik, ovšem až při pomoci Nigar Kalfy – ta ovšem konala na popud Ibrahima, a Güla se jí podařilo se jí zbavit. Většina lidí, jejích nepřátel, si bylo jisto, že takový prohřešek bude už velice silný a sultán ji vyžene, nebo nejlépe popraví. On ovšem neudělal ani jedno, naopak směr své lásky opět obrátil ke své nejmilovanější Hürrem.
 

Minulost vrhá dlouhé stíny, o tom se přesvědčila Hürrem na vlastní kůži. Gülsah, Mahidevranina pravá ruka, našla Leův deník, kde si zapisoval vše a bylo tam i dostatečně informací o Hürrem a jejich lásce. Toho musela Ayse Sultan patřičně využít, a tak Hürrem začala vyhrožovat. Buď z paláce nadobro odejde a nikdy se už nevrátí nebo tu zůstane, ale sultánovi bude podán důkaz o Hürremině „nevěře“, čímž ohrozí život svůj i svého potomstva. Hürrem se nerozhodne pro nic, ale Daye Hatun, služebná Ayse Sultan, jí deník přinese. Ne proto, že by příliš měla Hürrem v oblibě, ale nátlak na ni už vidí jako velice silný a rozhodne se ji podpořit.

Hürrem deník spálí před očima Ayse Sultan a neodpustí si ani jízlivou poznámku. Teď je Ayse Sultan jasné, že se vítězství jen tak nedočká. Stále jí v hlavě hraje otázka „V čem je Hürrem jiná než ostatní ženy?“.
 

Hürrem má příliš mnoho plánů, ovšem některé jsou špatné, jiné dobré a jiné zase špatné, které se ovšem jen tak vyvíjí, ale skončí pro ni velice výhodně. Po noci se sultánem po jedné výpravě mu s klasickým sladkým hláskem pronese své trápení. Chtěla darovat peníze do Mekky a Mediny, ovšem bylo jí to jako otrokyni zakázáno. Sulejman tedy udělá to, co ještě snad nikdy neudělal, otrokyni dá svobodu. Nyní je svobodná žena, dá se říct, že nepatří do jeho harému. Oba dva jsou šťastní, že mohou být spolu, a že ten druhý je také šťastný, jeho štěstí ovšem hned večer pomine.

Sulejman si na noc zve opět Hürrem, ta ale odmítne (!), což je věc, kterou si vůbec nesmí dovolit, a tak po několika upozorněních za ní sultán jde sám, aby zjistil, proč se tak začala chovat. Odpověď je jasná, kdyby s ním sdílela lože, byla by hříšnice, neboť není v jeho harému, je svobodná žena a pokud by s ní chtěl něco mít, musel by být její muž – tato věta jasně naznačovala, co je Hürremin další cíl, o němž už jistou dobu mluví. Především se ho to ale velmi dotklo, a tak za tu opovážlivost, že mu zavřela dveře před nosem, ji nechal vyhnat opět z paláce. Tentokrát ale ještě dál, do lovecké vily, kde kdysi přebývala i Isabella Fortuna.

Ayse Sultan si byla vědoma, že Sulejman na ni jen tak nezapomene. Ne po tom, co mu vrátila smaragdový prsten z lásky a přiložila k němu list, dopis, ve kterém mu vylíčila své city. Hürrem zkrátka pro ni byla nepochopitelnou osobou, která sultána naprosto fascinovala, a on ji nedokázal opustit. Byla si vědoma, že musí zasáhnout sama. Anebo ještě lépe s něčí pomoci. Ibrahimovou.

Hürrem byla zavolána zpět do paláce z jistého důvodu, ten správný, ač skrytý, důvod si ji našel v lese, vrahové najati Ayse Sultan a Ibrahimem ji přepadli a málem zabili, ovšem stihla utéct ve chvíli, kdy ji přijeli zachránit vojáci v čele s Bali Beyem. Sulejman se dozvěděl pouze část pravdy, kdo najal vrahy mu bylo zatajeno, a tak se sám vydal do lesa, aby svou lásku našel.
 

Stalo se tak, že Hürrem nakonec v paláci zůstala nadobro. Sulejman už si nechtěl připustit, že by jí znovu někdo chtěl ublížit a ani zákaz své matky o svatbě s Hürrem neuposlechl. Při slavnosti obřízky mladých princů si Hürrem vzal za ženu, čímž zpečetil jejich věčné pouto … a věčné nepřátelství mezi Ayse Sultan a Haseki Hürrem Sultan.
 

Nadcházející doba byla pouze o jejich nenávisti. Intriky a slovní války byly na denním pořádku a děly se nejednou za den. Mahidevraniny nervy už to nesnesly a s jediným svým dítětem, princem Mustafou, odjela do paláce v Edirne, kde mladý princ dospěl v muže, lámajícího nejedno dívčí srdce.
 

Všichni si byli vědomi, že Mustafa je již dospělý muž a je jen otázkou času, kdy nastoupí na trůn. Kromě toho osmanskou dynastii potkaly hned 3 (!) zlověstné události. Princ Cihangir (Narozen v roce 1532 Hürrem Sultan, v době, kdy Mustafa s Mahidevran byli v Edirne) byl těžce nemocný doživotně a jeho choroba měla vliv i na Sulejmanův stav. Stresování a deprese ho nakonec přivedli do bezvědomí. V takových chvílích se mluví o jediném, kdo bude nový sultán? Každý z matek jeho dětí se snaží překazit nároky té druhé a tu to bylo takto, Mahidevran se radovala, že Mustafa bude nový sultán a bude moci uplatnin „právo bratrovraždy“ – osmanské právo princů, nastupujících na trůn, aby se předešlo bojům o trůn, také se těšila na smrt Ayse Sultan, po které by mohla nastoupit na „trůn“ jako vládkyně harému.

Hürrem se modlila za jeho uzdravení a také za zdraví pro svého nejmladšího synka Cihangira. Velice tím imponovala Ayse Sultan, která viděla její skutečnou oddanost a lásku Sulejmanovi a zároveň tušila, že jí křivdila. Od té doby se to v harému jinak poskládalo, Ayse začala mít více ráda svou snachu Hürrem a na Mahidevran zanevřela.

Ovšem doposud byly řečeny pouze 2 zlé události, ta třetí teprve nadešla, mrtvice Ayse Sultan a to hned 3. Po druhé mrtvici byla upoutána na lůžko, ze kterého již nikdy nevstala a skoro vůbec se nemohla pohybovat. Mahidevran i Hürrem toužily být novou hlavní sultánkou a obě se snažily nějak zneškodnit tu druhou. Z počátku se to dařilo Mahidevran, jenž ovšem vyhrávala nejenom svou snahou, ale i Hürreminými chybami.

Nakonec tedy nadešla pro Hürrem dosti těžká doba, ale neztrácela naději a rozhodla se zakročit jinak. Díky Mahidevraniné snaze mít pod svým vlivem všechny otrokyně ji dostatečně dokázala zadlužit, Mahidevran si za to mohla sama, ovšem plán celkový pocházel z Hürreminé hlavy, kde se vyklubala další zloba. Přepadení Gülfem svedla taktéž na Mahidevran a tím ji odstranila z postu hlavní sultánky.
 

Na konci 2. Série je Hürrem korunována na hlavní sultánku, která za vše zodpovídá, ovšem tím si nadělala ještě více nepřátel, ale o tom už je série 3. …

Zdě je řeč, kterou Hürrem „pronesla“ při svém korunování.

„Jsem Alexandra,
otrokyně z Ruthenie, kterou prodali do osmanského paláce,
otrokyně, kterou Dněpr odnesl až na širé Černé moře,
otrokyně, které zabili matku, otce, sourozence a milované,
Alexandra, která se modlí za to,
aby se co nejdříve potkala v nebi se svojí rodinou.
Ta, která v sedmnácti letech podstoupila velké muky
a zakusila, co je to bolest.
Jsem ta, která v jediný den ztratila celou svoji rodinu.
Jsem Alexandra,
jsem otrokyně Alexandra, nikomu jsem nepověděla o své bolesti,
nepodělila jsem se o svůj žal,
ponořila jsem se do hlubin,
bolest jsem utopila v moři,
na všechno, co mi ubližovalo, jsem odpověděla smíchem,
slzy jsem prolévala jenom nad svojí rodinou.
Z otrokyně jsem stvořila ženu, která se vzepřela osudu.
A teď jsem na místě, kde se změnil můj osud,
v paláci sultána Sulejmana.
Palác, který jsem chtěla zničit, je mým domovem.
Jak jsem měla vědět, že srdce, které bilo pro pomstu,
bude jednou bít pro lásku.
Jsem Hürrem,
otrokyně, konkubína, oblíbenkyně, matka 5 dětí sultána Sulejmana,
jeho milovaná Hürrem.
Jeho pižmo, jeho jantar, jeho všechno na světě,
jeho láska, jeho měsíc, jeho krásná,
jeho přítelkyně, jeho blízká, jeho život….

Jsem Hürrem,
šťastný matka svých šťastných dětí,
Mehmeta, Mihrimah, Selima, Beyazita a Cihangira.
Jsem sultánova manželka.

Děti moje,
dala jsem vám i sama sobě slib.
Přísahala jsem vám, že jednoho dne přede mnou pokleknou všichni ti,
kterým jsem klečíc musela líbat jejich šat.
Nadešel ten den. Nadešel konec mých nepřátelů,
kteří mi způsobili tolik utrpení, tolik neštěstí a nekonečnou bolest.
Nechť se mě teď bojí, protože každým nadechnutím vdechnu jed,
stanu se ohněm a spálím je.

Co je to harém?
Odteď budu řídit svět!“

 

Ve stručnosti, z počátku je 3. Nejnovější série o tom, že do paláce je přivezena nová otrokyně. Není to ovšem ledajaká otrokyně, zdánlivě neškodná Firuze se stává sultánovou novou milenkou a Hürreminou štvanou zvěří. Jak jsem uvedla, není to tak, jak se zdá. Po přibližně 15ti tureckých dílech se z Firuze vyklube perská princezna Hümeyra, což je neodpustitelné (Peršané nebyli sultánovi zrovna nejbližší, naopak, nenáviděli se). Hümeyra/Firuze nakonec z paláce odchází, nadobro (?)

Dále jde především o válku, kde se i zabíjí. Několik pokusů o vraždy, brutální zbití Hatice a o mnoho více se událo v paláci po smrti Ibrahima. Hürrem nemá klid nikdy a nikde, proti ní stojí nejenom Mahidevran a Mustafa, ale tentokrát i „sultánovo sesterstvo“, skládající se z Beyhan, Sah a Hatice.

Když zemřel Ibrahim, začala válka mezi ní, Sah s Hatice. Hatice ji obviňovala ze všeho špatného, co se v paláci stalo včetně smrti jejího manžela. Sah proti ní začala bojovat z důvodu, že obyčejná otrokyně z Krymu dosáhla post jako manželky jejího bratra sultána Sulejmana, že nemá krev sultánek, že se považuje za sultánku a vůbec se nepodobá na její matku, která byla "pravá" sultánka.

Sah spolu s Nigar a Hatice konali intriky všeho druhu. Jednou Hatice poslala nejvěrnější služebnou Mahidevran, Dianu, aby zabila Hürrem, která se nacházela v koupelně. Diana podřízla jednu konkubínu a jednoho Agu. Nic se nakonec nestalo, jelikož Diana uslyšela hlas Sümbüla a všechny přesvědčila, že se ji pokoušela zabít jedna z konkubín. Hürrem rychle došlo, že za to může Hatice.

Jak se to dozvěděl sultán, poslal Hatice i s dětmi do Manisy za Mustafou. Další past, co nachystala Sah pro Hürrem, bylo to, že když byl sultán na výpravě, vymyslela, že někdo poslal do paláce zprávu o údajném zranění Mehmeta a Mustafa si jde pro trůn. Hürrem celá vyděšená nevěděla, co má dělat.

Sah a Nigar se snažili přesvědčit, že aby se Mustafa nestal sultánem, musí Hürrem jednoho ze svých synů jím sama ustanovit. Ta ale vycítila, že je to past, postarala se o to, aby děti byli posláni někam, kde je nikdo nenajde. To ale zapracovala Sah, Beyazita a Cihangira nechala jakože unést a poslala je zpátky do paláce.

Hürrem přišla na místo, kde byl kočár s dětmi přepaden. Místo dětí tam stála Sah. Řekla jí, že děti jsou v pořádku a sultánovi se nic nestalo, že jí jen uštědřila lekci, aby si Hürrem uvědomila, že Sah je její nepřítel, a že je horší než Ibrahim nebo Hatice.

Hürrem poslala Hatice dopis, že Sah je v jejím paláci, díky čemuž se hned vydala za Hürrem. zpočátku jí nevěřila, ale později zašla do paláce. Tam nechala Hürrem truhlu, ve které byl napsán dopis věnované lásce k Ibrahimovi. Sah ji ale přesvědčila o opaku a Hatice nechala spolu s Sah zabít Nazli, nejvěrnější služebnou Hürrem.

Z paláce si zavolala nějakou podivnou ženu, která na Hürrem uvalila kletbu. Po těle měla modřiny, trpěla bolestí, přestávala dýchat, měla děsivé sny. Jednou ji bylo tak zle, že upadla uprostřed harému. Hatice šla po chodbě, uviděla ji a neodpustila si urážku k Hürrem. Ta už byla natolik naštvaná a vystresovaná, že ji udeřila a zbila na palácové chodbě. Poté ji nechala hodit do lesa.

Když se ale Hatice vrátila k sultánovi, řekla, že se ji pokusila Hürrem zabít. Sultán zašel ke své manželce, ale ta ho přesvědčila o své nevině. Podplatila služebnou Hatice, aby prohlásila že Hatice jela do paláce za Sah, a služebné řekla, aby šla sama. Sultán tedy začal pochybovat o jejím duševním stavu.

Jedné noci se v Hürrem ztratily všechny následky černé magie, uvědomila si, že se ji Diana pokusila zabít v koupeli, a když se ji měla znovu pokusit zabít, zjistila, co je Diana zač. V ruce měla pochodeň a málem se Hürrem sama upálila, ale Diana ji zachránila, byla na její straně. Sah se to dozvěděla a nechala jednoho ze svých služebníků, aby zabil jak Hürrem, tak Dianu, ovšem ten, co je napadl, zemřel, Fahriye (Diana) byla těžce zraněna, zachránila Hürrem život, ke všemu se přiznala a stala se její nejvěrnější služebnou.

Hürrem pomocí koránu, který si nechala přečíst, ztratila všechny důsledky černé magie a začala dále plánovat zničení Sah a Hatice. Spolu s Rüstemem plánovali, jak sultánovi odhalit, že Hatice a Sah skrývají zlato. Nakonec z toho obě vyšly tak tak, že Sah zařídila, aby Bali Bey převedl všechny peníze do majetku harému. Hatice byla provdána za Hüsreva Pasu.

Pak díky ní a Rüstemovi spadl do problémů princ Mustafa, který neuposlechl rozkaz sultána, nakonec se to mezi nimi ale udobřilo. Její plán nevyšel.

Hürrem se ale dostala do velkého problému. Jednou se setkala s místním soudcem Ebu Suudem Efendim, protože chtěla nechat postavit pro ženy a děti bez domovů stavbu, ve které by mohli spokojeně žít. Hürrem dala do této stavby většinu ze svých peněz. Jedna žena jí nechtěla pomoct, Hürrem šla za ní.

Vzpomínala na dobu, jak jí zabili její rodinu, a jak ztratila půdu pod nohami, a jak díky sultánovi našla svoje štěstí. Ženu nakonec díky slzám a smutnému příběhu, který jí odvykládala, přesvědčila, žena se smilovala a slíbila její dům pro dobré účely. A tak Hürrem mohla začít stavět.

V harému díky tomu se všechny přítomné konkubíny vzbouřily a chtěli od Hürrem peníze. Hürrem ale moc peněz neměla, a tak si půjčila peníze od židovky Rakel. Peníze, které putovaly k Hürrem, měl na starost Sümbül, jenže Sah naplánoval ukradení peněz, našla několik mužů, kteří kočár přepadli a peníze ukradli.

Sah se vrátila do paláce a začala rozdávat peníze konkubínám, to se ale nelíbilo Hürrem, řekla Afife, ať to zastaví a peníze vrátí, protože Hürrem je ta, co má na starost harém. Všechny dívky byli pobouřené. Jedna na ni vyjela tak, že chtěla po Afife aby je potrestala zbitím noh a poslala je do vezení. Jednu z dívek toho večera zabil, což vyvolalo ještě větší nepokoje.

Hürrem, aby zabránila dalšímu neštěstí, si chtěla půjčit peníze od jedné ženy z rodiny Gritty, což je nepřítel sultána. Sah ji podvedla, peníze jí nedali a dostal se jí do rukou důkaz zrady Hürrem. Vydala se spolu s Gülfem do paláce Edirne, tomu se snažila zabránit Hürrem a nechala přepadnou kočár, ve kterém byli Sah a Gülfem, a kde nechala ukrást ty důkazy. Jenže to byla past, do které Hürrem spadla a nechala ukrást jiný dokument a ten pravý se dostal do rukou sultána.

Sultán si Hürrem předvolal do paláce Edirne. Neuvěřil v nevinu Hürrem a nechal ji ve vyhnanství. Hürrem zůstala sama v paláci, společnost ji dělala jen Fahriye. Hatice a Sah měli hroznou radost, že se jim podařilo zbavit se Hürrem nadobro. Před tím se ještě vysmívala, že je Alexandra La Rossa, a je obyčejná otrokyně, že jí končí pohádka a ať se probudí. Hürrem se ale nesmířila s porážkou a pozvala si do paláce Lütfiho Pashu.

Oznámila mu, že ho Sah jen využívá, že ho nemiluje, že miluje Ibrahima. Lütfi si uvědomí, že Hürrem je silný nepřítel. Sah plánovala přesvědčit Rüstema, že se Hürrem nikdy nevrátí a slíbí mu, že pokud zabije Hürrem, tak mu dá všechno, co bude chtít včetně princezny Mihrimah. Rüstem ale měl jiný plán zašel za Hürrem, že ji nezabije, pokud dovolí, tak si vezme její dceru a bude jí nápomocný v plánech na zničení nepřátel.

Mihrimah se svatbou ale nesouhlasí a Lütfi s Sah plánovali smrt Ayas Pasi. Do postele mu poslali nakaženou ženu morem. Ayas se s ní vyspal, onemocněl a zemřel. Další den se mor přiblížil i do paláce Edirne, kde trávila čas Hürrem ve vyhnanství. Hürrem nechtěla opustit palác, chtěla raději zemřít morem než bez lásky k vládci. Sultán za ní přišel, zpočátku byl na ni naštvaný, Hürrem mu říkala, jak ho miluje, ale dlouhé odloučení je vedlo znovu podlehnout lásce, kterou spolu měli a Hürrem se vrátila zpátky z vyhnanství do paláce Topkapi. Jenže když se vrátila, narazila na Sah, ta ji s úsměvem řekla, že Ayas Pasha zemřel a její manžel Lütfi Pasha se stal velkovezírem. Pravý boj o moc se teprve začal.